V sobotu ráno jsem ještě v posteli provedla pečlivou přípravu na volby do EP, zatímco jsem čekala na životodárný kofein. Postupně jsem odhazovala jeden volební lístek za druhým, až mi zase zbyla jen Strana zelených jako jediná přijatelná. Někde uprostřed seznamu jsem zakroužkovala dvě obskurní jména, která alespoň měla co do činění s ekologií a asi tuší, co je biomasa. Potom jsem už nedočkavě popoháněla svého cizokrajného manžela, abych ho na tu velkou událost vzala s sebou a on mohl poprvé na vlastní oči sledovat, jak se u nás v Česku volí.
Když jsme po chvíli hledání našli ten správný vchod do strašnické školy a dorazili do místnosti s naším volebním okrskem, ve snu mě nenapadlo, že by ještě něco mohlo stát v cestě čestnému splnění mojí občanské povinnosti. Jsem přece řádná česká občanka s trvalým pobytem a daňovým domovem v České republice. Voleb se účastním s velkým potěšením a zadostiučiněním, tím víc, že v USA jako neobčanka volit nemůžu, alespoň ne v amerických volbách.
„Doufám, že jsem tady správně,“ celkem zbytečně se ujišťuju, když z tašky lovím občanku. Místnost je prázdná, kromě paní, která mě obsluhuje, lelkuje u řady stolků několik dalších volebních pomocníků.
Pravítko volební paní sjíždí po seznamu a zastaví se u mého jména. Nevím proč, ale cítím úlevu. Po desetiletích nakašírovaných socialistických voleb ve mně volební úředníci pořád ještě vyvolávají nedůvěru a podezřívavost.
„Správně tu jste, ale…volit nemůžete.“
Šok.
Zírám do seznamu a teprve teď si všimnu, že u mého jména je nějaká poznámka. Na dálku ji ale nemůžu přečíst.
„Jste na zvláštním seznamu,“ vyluští ji paní za mě.
„Na jakým zvláštním seznamu?“ tupě civím na ni a na papír. Naprosto netuším, co to znamená, ale není mi z toho vůbec dobře po těle.
Volební paní pro mě nemá příhodné vysvětlení. Zmateně přešlapuju a nevím, co mám dělat. Manžel nechápe, kde je problém, a nemůže mi pomoct.
„To teda volit nemůžu?“ Najednou si úplně zoufale přeju hodit svůj lístek do urny, i když bych za svoje kandidáty ruku do ohně rozhodně nestrkala. Nechci se smířit s tím, že by moje volební úsilí vyšlo naprázdno, že složení Evropského parlamentu bude odklepnuto beze mě.
„Musela byste mít volební průkaz.“
Ten samozřejmě nemám. Proč bych ho potřebovala v místě trvalého bydliště?
Až po chvíli mě napadne, jestli moje umístění na zvláštním seznamu nemá cosi společného s tím, že jsem naposledy volila v zahraničí, i když mi to moc nedává smysl.
Paní se nakonec uvolí někam zavolat, aby se domohla aspoň jakéhosi objasnění.
Moje podezření se nakonec vyplnilo. Protože jsem se na předešlé parlamentní volby v roce 2006 zaregistrovala na seznam voličů na newyorském konzulárním úřadě, vedou mě jako voličku pořád tam, tudíž ve svém domovském okrsku volit nesmím.
Na tu registraci hned tak nezapomenu. Těsně před jejím termínem totiž Stálá mise ČR při OSN, která tehdy sdílela budovu s konzulátem a Českým centrem, vydala nařízení, že do budovy smí najednou jen pět lidí, údajně z bezpečnostních důvodů. Před úřadem se vinula dlouhá fronta lidí, kteří povětšinou přišli vyřídit vízové záležitosti. V toho dne nezvykle mrazivém dubnovém větru jsme se všichni klepali zimou a svorně nadávali, Češi i cizinci.
Po dvou hodinách čekání konzulát odbavil s bídou pět lidí a přede mnou ještě zbývalo dobrých deset. Měla jsem dost. Navíc za necelou hodinu měli zavírat. Jenže ten den byl poslední možný na registraci. Nepomohlo, ani když jsem si postěžovala tehdejšímu konzulovi, který neprozřetelně vylezl na chvíli ven, protože on to opatření nezavedl. Dusíc se zuřivostí jsem běžela domů a okamžitě sesmolila stížnost, kterou jsem poslala šéfredaktorovi krajanských novin, do kterých jsem tehdy přispívala. Ten ji přeposlal konzulovi a za hodinku volala zástupkyně konzula, ať prý ráno přijdu, že mě zaregistrují bez čekání.
Poté jsem odvolila bez problémů. Jaksi mi ovšem pozapomněli říct, že ta registrace neplatí jen pro ty jedny volby, ale že je v podstatě navěky, dokud se volič opět neodregistruje (nebo neumře). Vím, že neinformovanost neomlouvá, ale když jsem pátrala na webových stránkách Generálního konzulátu ČR v New Yorku, o nutnosti odregistrování nikde nebyla ani zmínka – a že jsem hledala velmi důkladně. Pikantní je na tom i to, že účast českých občanů na volbách do EP v zahraničí mimo EU není možná, takže i kdybych v New Yorku byla, volit bych tam stejně nemohla.
Moc by mě zajímalo, jestli se dočasní čeští návštěvníci či rezidenti USA (a zřejmě i jiných zemí), kteří se k volbám zaregistrují na zahraničních zastupitelstvích, dopracují k informaci o nesmrtelnosti své registrace jako já – že jim pak zpátky doma za několik let nedovolí volit. Vskutku vtipně vymyšleno.