Z této úvahy zcela vynechávám hollywoodskou scénu, kde o nějaký ten nahý orgán vyklouznuvší ze šatiček, jež na těle drží silou vůle, není vůbec nouze, a přesto za to ty převážně pubescentní nadějné umělce nikdo nepopotahuje, stejně jako za konzumaci alkoholu a drog pod věkovým limitem. Pro ně platí zvláštní pravidla, často spíš žádná, ledaže ve stavu zcela nezpůsobilém k řízení to našijou autem někam, kde se to už nedá zakamuflovat.
Mluvím o nás běžných smrtelnících, kteří v USA například přijdou k lékaři na vyšetření, a hle, doktor šoupe stetoskopem po mém svetru. Vůbec netuším, co slyší kromě šustění syntetického vlákna (vlnu nesnáším, štípe). Podrobit se lékařskému vyšetření plně oblečená je tu standard, pouze v případě absolutní a nevyhnutelné nutnosti vyplývající z charakteru zdravotních potíží se pacient vysvlékne a místo oděvu si natáhne papírový hábit, samozřejmě bez přítomnosti personálu, pod který poté lékař nesměle nakukuje. Nejsem cynik a oceňuji taktnost při svlékacích a oblékacích procedurách u lékaře, ale absurdní manévry, ke kterým dochází v amerických ordinacích, mi zprvu přišly směšné a později otravné, protože v konečném důsledku jsou někdy skoro víc ponižující, než kdybych se normálně svlékla, jak jsem byla z Česka zvyklá.
Třeba když mi sestra mého praktického lékaře v New Yorku dělala na jeho pokyn elektrokardiogram a při připevňování elektrod mi pracně vyhrnovala různé vrsty oblečení. Co čert nechtěl, zrovna když pracovala v hrudní oblasti, vešel lékař (samozřejmě zaklepal, přebíhá totiž mezi třemi místnůstkami od jednoho pacienta k druhému). Sestra vydala zděšený skřek a v panice mi rvala spodní prádlo a tričko přes prsa. Měla jsem chuť jí dát facku, protože svým chováním z normální situace udělala trapnou pro mě i pro doktora. Hlavně pro mě.
V kompletním vlastním oděvu jsem loni absolvovala i několikahodinový (a zatím jediný) pobyt v americké nemocnici, kam jsem se dostavila kvůli intenzivním břišním bolestem. Oblečenou mě uložili na postel, napíchli kapačky, odebrali krev na testy a dva lékaři mužského pohlaví mně střídavě promačkávali břicho – přes svetr a kalhoty. Teprve po několika hodinách, když stále nedokázali určit zdroj bolestí, se dovolili, jestli mi můžou oděv vyhrnout a podívat se na břišní plochu bez ochranných vrstev. Tedy vyhrnout šatstvo jsem si musela já, protože oni by si takovou věc nedovolili. Musím uznat, že v závěru měl tento postup jistou výhodu: když dospěli k přesvědčení, že moje potíže nejsou životu nebezpečné, a propustili mě, jen jsem seskočila z postele a mohla jsem jít, žádné převlékání, nic. No a kdyby bývaly byly životu nebezpečné a já náhodou "léčbu" nepřežila, šoupli by mě do rakve rovnou v plné polní. Výhodné, co?
Pokud stav pacienta skutečně vyžaduje, aby lékař – muž – pohlédl v ordinaci na část obnaženého těla pacientky (nevím, jak to funguje obráceně, ale asi podobně), zásadně tak činí v přítomnosti zdravotní sestry – ženy. Samozřejmě vím, proč to tak je; lékaři se bojí, aby je potom pacientky neobvinily z obtěžování, proto mají u vyšetření vždy svědkyni. Aby je takové soudní pře finančně nezruinovaly, musí si povinně platit pojištění, tzv. medical malpractice insurance, které je velmi drahé a vyhání ceny lékařského ošetření do závratných výšek. Začarovaný kruh.
Evropa má nezřídka pověst starého, zkostnatělého kontinentu, ale pobyt v Americe mě naučil považovat evropské postoje spíš za shovívavě blazeované. Chceš se opalovat nahoře bez? Nikdo si tě nevšimne, na plážích je přeprsováno. Chceš nechat své tříleté (i starší) dítě běhat u rybníka nahaté? Proč ne, všichni jsme viděli nahatých dětí tuny. Chceš si v parku ke svačině otevřít láhev piva? Jasně, vždyť v televizních seriálech stejně všichni chlastají a děti se na to koukají bezmála od kolíbky.
Je známo, že zakázané ovoce láká nejvíc. Ale Spojené státy ještě k tomu poznání nedospěly. Anebo dospět nechtějí. Radši se ohánějí různými náboženskými postuláty. Přiznám, že jsem celou bibli nepřelouskala, ale pochybuju, že by tam byla pasáž výslovně nařizující nepřetržitě zahalovat své tělo, a to i malým dětem. Stejně jako nic v koránu nenařizuje obalit svou tělesnou schránku výbušninami a jít zmasakrovat pár bezvěrců. Odnepaměti existují jedinci či skupiny, kteří různě ohýbají náboženské víry, aby sloužily jejich sobeckým a mocenským zájmům, a americké pseudopuritánství je jeden takový příklad. Pokud chce někdo něco nebo někoho zneužít, vždycky si k tomu najde příležitost, a čím víc je takový člověk frustrovaný různými zákazy, tím víc a hůř se ten přetlak nakonec projeví. Shodou okolností jsem své první porno v životě viděla až v USA a přišlo mi … trapné. Což je víceméně normální reakce lidí, kteří považují nahotu za přirozenou.