Za poslední týden jsem byla třetí z naší budovy, která musela volat do plynáren na pohotovost. Ve skutečnosti má tyto záležitosti na starosti správce domu vybraný MČ Praha 10, ale když jsem telefonovala na havarijní číslo správce, poté co se kuchyň ocitla v oblaku přírodního plynu, nějaká hodná paní mi sdělila, že nemůže nic dělat, a na otázku kompetencí odpověděla silně vyhýbavě. Poradila mi zavřít kohout a doufat, že to postačí. Ochotně mi vyhledala číslo na plynárenskou pohotovost a nakonec mi poněkud morbidně popřála hodně štěstí.
To nám přálo, ale její zásluhou to nebylo. Zaměstnanec Pražských plynáren se dostavil do hodiny, to jest do půlnoci, zjistil závadu a poblahopřál nám, že kuchyň nevzplanula a hlavně že vůbec někdo přijel, neboť dle jeho slov do naší ulice už nikdo od nich nechce jezdit. Tím jeho úkol skončil, protože pohotovostní plynaři sice zjistí a zajistí únik plynu, ale opravu provést nemůžou, jelikož za infrastrukturu a její opravy je odpovědný majitel domu, v našem případě MČ Praha 10, a potažmo správce domu, v našem případě firma Tommi, jejíž hlavní náplní práce je dělat mrtvého brouka, přičemž telefonáty odráží sdělením, že se „někdo“ (zřejmě povolanější nebo ochotnější) ozve, což se většinou nestane. Ještě jsem nezjistila, jestli je Tommi komplicem obecního úřadu nebo jestli úřad prostě není schopen přinutit firmu k řádnému výkonu služeb, za které jí platí penězi daňových poplatníků.
Několik dnů předtím, než jsem se zařadila mezi plynové nešťastníky, jsem si všimla na vedlejším vchodu vývěsky Pražských plynáren oznamující, že z důvodu havárie bylo nutné uzavřít přívod plynu a že oprava je v kompetenci obecního úřadu, nicméně že plynárny nabízejí úřadu spolupráci. Znělo to silně jako stížnost plynáren na laxní přístup městských úředníků. „Můj“ opravář u této a dalších rozsáhlejších plynových havárií v domě osobně asistoval a vypadal též zjevně unaven systémem řešení těchto situací a stížnostmi nájemníků, kteří chtějí plyn, za který si platí, ale který plynárny v takových případech nemohou dodávat, protože obecní úřad nezajistí infrastrukturu v použitelném stavu.
Nevím přesně, jak dlouho úřadu trvalo zařídit opravy, které vyžadovaly uzávěr plynu v celé sekci domu, ale dle jednoho hudrajícího nájemníka, který si nemohl uvařit ani čaj, to bylo nejméně dva dny. Což v případě havárie spolu s vývěskou plynáren rozhodně nebyla pro obecní úřad příliš doporučující vizitka.
Mimochodem, příliš důvěryhodnosti ve zmíněný úřad nebudí ani fakt, že „vítězem“ výběrového řízení na provedení půdních vestaveb v domě, které jsou bůhvíproč podmínkou privatizace – a samozřejmě nikoho nezajímá, jestli tam ty vestavby chceme -, se stala jakási „firma“ se statusem občanského sdružení, která v době konkurzu sestávala z jediného člověka podnikajícího v realitách, nikoli ve stavebnictví. Proto asi moc nepřekvapí, že i když si po svém slavném vítězství tento realitní odborník jménem Real 3 přibral do party víc lidí a zveřejnil tuto radostnou událost v Obchodním rejstříku, aby zavřel hubu potížistům, kteří nepochopili geniální postup obecního úřadu, závazný termín na zahájení stavebních prací minul a – nic.
Stále častěji si říkám, že musím přestat mluvit a začít jednat – tím, že prostě budu usilovat o nějakou politickou funkci, která mi jednat umožní. Právě proto zoufale potřebuju věřit, že většina politiků není zkorumpovaná sebranka, která myslí jen na vlastní prospěch. Ale jak se usilovně rozhlížím, moc důvěryhodných politiků nevidím. Snad je to proto, že slušnost nepřitahuje pozornost a poctivému jednání se nikdo nediví. Nebo ano?
Připadá mi, že s politikou je to jako s plynem: buď člověka otráví jako dřív svítiplyn, nebo smrdí jako pro spotřebitele upravený přírodní plyn, nebo člověka tak vytočí, že dojde k výbušné situaci.
Při naší vskutku vznětlivé plynové události jsem se od dobrosrdečného zaměstnance plynáren dozvěděla zajímavé věci. Kupříkladu mi radil, abych konzultovala sousedku, u které se přihodila větší havárie, jak si mám sehnat opravu. Když se to podařilo jí, musí se to podařit i mně, že? Už to mi naznačilo, že plynárny jsou dobře obeznámené s potížemi doprovázejícími zdánlivě jednoduchou proceduru.
Sousedku jsem nezastihla, ale nakonec jsem měla větší štěstí než ona a další nájemníci, které havárie postihla, protože moje závada byla menší a hlavně jsem hned ráno vyrazila do Tommi přímo na zteč, aniž bych plýtvala energií na zbytečné telefonáty.
Správní firma má velice vstřícné hodiny pro veřejnost, a sice od 8 do 9 ráno, plus odpolední hodiny v pondělí a středu, ale to štěstí jsem neměla, jelikož byl čtvrtek. Náhle onemocněvší tramvaj, která projela kolem do depa, způsobila malé zpoždění, takže jsem před dveřmi Tommi stanula přesně v 9:01. Nedobytný hrad.
Začala jsem vytáčet všechna čísla uvedená na seznamu pracovníků na dveřích, ale ta se po několika zazvoněních automaticky přerušila. Zřejmě zásahem vyšších sil mě zachránila pracovnice MČ Praha 10, se kterou jsem už měla co do činění, protože má na starosti „dohled“ nad Tommi. V 9:03 vyšla ze dveří s papíry, respektive museli jí odemknout dveře, aby mohla vyjít. Promptně jsem přednesla svou informaci o havárii, načež úřednice obrátila k posádce Tommi tázavý pohled a před ní si přece jenom netroufli mě poslat k čertu, což by před třídenním svátkem bylo na 4 dny bez plynu.
Odpoledne se dostavil opravář a mohli jsme zase vařit, ale to nám bohužel bezstarostnou budoucnost nezaručí. Původní pohotovostní opravář mi totiž ochotně vyjevil, že plynové havárie v naší budově se odvíjejí od špatného rozvodu v útrobách domu, o kterém majitel domu i plynárny vědí, ale do jehož opravy se nikomu nechce, protože by vyžadovala do těchto útrob dosti podstatně zarýt. Nikomu opět znamená MČ Praha 10, která by tento úkon musela financovat. Přičemž několik úředníků obecního úřadu sdělilo nezávisle na sobě mně a jiným nájemníkům, že do našeho domu už nedají ani korunu. Evidentně i případě, kdy jde o ohrožení zdraví, ne-li života. Ať si tu klidně vyletíme do povětří.
Dlouho jsem dumala nad tím, co mi chybí k dokonalému štěstí. Teď jsem to konečně pochopila. Je to ten vzrušující pocit, že sedím na sopce v podobě vadného plynového rozvodu v domě, který může kdykoli navěky ukončit naše letité sny o privatizaci a zajištění bezpečného provozu našeho vlastního majetku z vlastních prostředků.