Je pravda, že USA se svým záměrem nikdy netajily. Od chvíle, kdy hon na bin Ládina začal, bylo to s jasným cílem zabít. Necítím s vrchním teroristou ani špetku soucitu a jsem přesvědčená, že smrt si za své zločiny zasloužil. Poté, co k ní byl odsouzen. Ale způsob, jakým americké komando akci provedlo, bere za své metody teroristů. Nač se obtěžovat nějakými soudními procedurami, vyřídíme si to mezi sebou a hned. Oko za oko, zub za zub. A je fuk, že to uděláme na území svrchovaného státu, který o tomhle podniku nemá ani páru. Jestli je tohle výkon spravedlnosti v civilizované společnosti 21. století, lidstvo od středověku neučinilo žádný pokrok.
Každý lidský život zmařený ve válečném konfliktu nebo při teroristickém útoku je tragédie. A každý ztracený život, ať je židovský, bosenský či americký, by měl mít stejnou cenu. Ale pro Američany, zdá se, má americký život cenu větší, a pomsta za ztracené americké životy je vykonána na vlastní pěst bez ohledu na práva jednotlivých národů a následky globálního dosahu. Paradoxně tato až bezohledná ochrana a obhajoba amerických životů může ohrozit bezpečnost samotných Američanů; být vlastníkem amerického pasu se v některých teritoriích stává spíš přítěží než výhodou.
Představme si, že nejhledanější terorista na světě se neschovává za zdmi domu v pákistánské osadě, ale v zahradním domku na Pražském hradě (ne, to není pokus o humor). Když to americká rozvědka zjistí, americký prezident posvětí supertajnou akci, kdy dejme tomu ze sousedního Polska vzlétne helikoptéra vybavená technologií bránící detekci radarovými zařízeními, naruší vzdušný prostor České republiky, vyvrhne zásahové komando v areálu Pražského hradu, jež neozbrojeného teroristu „chirurgicky“ zastřelí, poté za sebou zanechá několik mrtvol, naloží nebožtíka do helikoptéry, zabalí do bílého prostěradla, zamumlá nad ním modlitbu a svrhne ho do Slapské nebo Orlické přehrady. Načež veleúspěšnou akci oznámí světu, rozpoutá se vítězný ryk, všichni si vzájemně gratulují a od české vlády a občanů se očekává, že to budou považovat za úplně normální a budou ronit slzy štěstí a vděku. Mně ta představa přijde absurdní.
Nepřestává mě fascinovat, v tom nejhorším slova smyslu, jak mocenské struktury, státně politické či náboženské, od nepaměti dodnes páchají zločiny ve jménu vyšší moci či spravedlnosti. Teroristé ve jménu svého boha zabíjejí jiné lidi a přitom nechají svoje těla roztrhat výbušninami, aby dosáhli svého pochybného cíle. USA (a některé jiné státy) ve jménu spravedlivé odvety neváhají držet v zajetí a mučit kromě teroristů i nevinné lidi a při různých, údajně protiteroristických, akcích zabíjet civilisty a ignorovat mezinárodní úmluvy, aby terorismus zastavily. Je to začarovaný kruh, na jehož konci – nebo spíš v jehož středu – je svět, v němž se obyčejný člověk a řadový občan jako já necítí o nic bezpečněji, i bez bin Ládina. Právě naopak.