
Sedíme v hospodě v mrtvolně letargickém americkém zapadákově, navzdory zákazu hutně zamlžené cigaretovým dýmem, spolu s hrstkou ošuntělých místních lúzrů, kteří v poledne nemají na práci nic jiného než posedávat u baru a usrkávat lokální pivní výrobek barvy bledé moče zdravého a dobře zavodněného člověka. Více

„Kolik stojí polívka?“ vychrtlý fousatý bezdomovec ve šmolkově modrým triku se zastaví u zahrádky malostranské restaurace, kde jsme se zrovna usadili. Jednu ruku má v kapse, druhá mu klinká podél těla a svírá spíš prázdnou než plnou krabici vína. Více
„Co je to tady ta zebra?“ Ira mi ve vinohradské restauraci přistrčí český jídelní lístek v očekávání exotické pochoutky. Anglicky vyslovuje zebru jako zíbra. „To jsou žebra,“ odvětím jeho řečí, protože jinak se nedomluvíme, „vepřová“. Chvíli se směju, ale manželova téměř absolutní neznalost českého jazyka mi vlastně už nepřipadá zvlášt zábavná. Více

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu sveřepě prát o mizernou igelitku, kterou navíc jako nákupní pomůcku kromě nouzových případů odmítám. ››› Více

Volit jsem chtěla a šla, ale nesměla - prý jsem na „zvláštním seznamu“. ››› Více

Kdykoli jsem jela na kole na koupaliště, které dost nepříhodně šplouchalo na kopci za hřbitovem celé dva kilometry od centra skororodného městysu, od chvíle, kdy jsem ho uměla přečíst, jsem si slibovala, že se na ten nápis, vytesaný – a po oprýskaných desetiletích pečlivě zrestaurovaný - na domku u vchodu na hřbitov, nepodívám. Více

Do naší nepříliš atraktivní strašnické uličky moc lidí nechodí. Poslední dobou hlavně opraváři, z nichž plynaři se tu míhají s poněkud znepokojující frekvencí. Úředníci Městské části Praha 10 jsou zjevně znaveni periodickými delegacemi nájemníků škemrajících, aby se už konečně začalo s dávno schválenou privatizací našeho domu, anebo aby se alespoň zajistily nutné opravy ve zchátralém obecním majetku, ve kterém přesto neváhali zvednout nájemné o nejvyšších možných 100%. A tak když se předloni nepovedlo nás všechny vyplavit a odplavit vodou z prasklých mizerných stoupaček, změnili taktiku a jdou na to od plynu. Sice už není jedovatý, ale jeho výbušná síla na dotěrné nájemníky jistě postačí. Více

„Marx tvrdil, že industrializace je nástrojem vykořisťování a odcizení,“ říká na obří obrazovce hlas amerického řečníka, který se nemohl osobně dostavit do Prahy na nedávnou mezinárodní konferenci Forum for Creative Europe, jež byla českou odpovědí na letošní rok odvíjející se v Evropské unii ve znamení kreativity a inovací. „A měl pravdu,“ poznamenám česky směrem ke svému sousedovi na vedlejším sedadle, který se pro jistotu jen ušklíbne. „And he was right,“ papouškuje po mně řečník. Vůbec nechápu, proč on za své vystoupení dostane hromady peněz a já nic. Asi proto, že marketing není moje forte. Více
The power of loooooooooooove..., hřímá Celine Dion na plné pecky skrz stěnu pokoje, ve kterém se pokouším soustředit na překlad českých vět výroční zprávy, kterým vůbec nerozumím. Do toho se ozývají mocné až drásavé vzdechy ženské součásti páru, který se nyní pravidelně v dopoledních hodinách oddává milostným zápasům, a do toho zuřivě štěká (zřejmě žárlivý) pes. Více

Tento ostrov nezaměnitelného tvaru s divným jménem a dvanácti tisíci stálých obyvatel býval baštou velrybářů a kvakerů. Nyní je z něj v podstatě skanzen. Více

Po čtyřměsíční absenci jsem byla na Ameriku zvědavá. Po dlouhé době mi bylo příjemné se vracet do země, která odpočítávala pouhé dny do konce „superkapitalismu“, jak nekonečných osm let Bushovy vlády nazval redaktor časopisu Rolling Stone. Nakonec jsou Spojené státy mým domovem stejně jako Česká republika, a co se děje doma, mi nikdy nemůže být lhostejné. Ovšem do některých domovů se člověk dostává snadněji než do jiných, a problém není ve špatných klíčích. Více

Tuším, že je to ode mě nezodpovědné, ale globální hospodářská krize mi nehne ani palcem u nohy. Jednak u nás doma nastal pokles výrobních i spotřebních ukazatelů dávno před světovým, takže jsem na úsporný program navyklá, jednak jsem v Americe viděla, že tolik opěvovaná ekonomická prosperita proměnila většinu populace v mašiny na nakupování a konzumaci jídla, takže v nových vagonech newyorského metra museli vyměnit sedadla za lavice, protože do sedadel se už nikdo pořádně nevešel. To pro mě není žádoucí výsledek hospodářského boomu. Více

Do novýho roku o berlích jsem se vbelhala poprvý v životě. Považuju to za dobrý znamení. Více

„Ježiš, s tím musíte do nemocnice. Dojděte si na oční kliniku.“ Moje strašnická doktorka jmenuje nejbližší nemocnici, neskrývajíc zděšení při pohledu na mé upíří oko, jež se po dvou slabších pokusech zkraje měsíce tentokrát naplno zalilo celé krví. Více

Věděli jste, že cena rentgenu hrudníku na pražské klinice je pro pacienty-samoplátce 188 korun? Já ne. To jsou tři krabičky laciných cigaret, které vám ty plíce slušně zaneřádí. Nebo litr tuzemského rumu. Více

„Tak my si dáme tady ten restovaný lilek a...“ „Nemáme,“ přeruší mě jediná servírka kavárny se středomořským menu na pražské Výtoni, „máme jen ten marinovaný.“ Více
Někdy si představuju, že žiju v zemi, kde převládli vládci hlásající, že Bůh si nevyvratitelně přeje, aby veškeré lidské zárodky, i ty, které se skládají teprve z pěti nebo třiadvaceti buněk a byly počaty proti vůli matky, byly donošeny a porozeny. Vůbec netuším, kde tu informaci získali, ale pro ně je to hotová věc. Více
Celý život jsem se připravovala na porod. Pečlivě, jelikož jsem perfekcionistka. A nic. Až do začátku září, kdy se ze mě vysypal pytel ... ne blech, ale štěnic. Více

Radši bych psala o Marťanech nebo sádrových trpaslíkách než o politice. Oběma rozumím líp (ve smyslu Marťani ano, trpaslíci ne). Ale nedá mi to, protože včera jsem já, odpůrce nekonečného civění na televizi, snad deset hodin fascinovaně sledovala BBC, jejíž moderátoři a reportéři si dělali až brutální srandu z možné viceprezidentky USA Sarah Palinové, která si teprve vloni poprvé v životě pořídila cestovní pas a včera se vrhla po hlavě a naostro do „rychlokurzu“ v zahraniční politice. A reportáž o zoufalém úsilí současného amerického prezidenta zachránit potápějící se loď uvedli slovy: „George W. Bush – vzpomínáte na něj?“ Více
Neměla jsem pražádné nutkání pitvat srpen 1968. Až do včerejška, kdy mě manžel přemluvil, abychom se šli podívat na vernisáž výstavy českého fotografa Josefa Koudelky v newyorské čtvrti Chelsea. Moc se mi tam nechtělo, vždyť jsem to všechno viděla a slyšela ad nauseam. Černobílé fotky zachycují dění v pražských ulicích po příjezdu vojsk tehdejších spřátelených bratrů. Obrázky prostupují občasné anglické texty na zdi vysvětlující situaci. A jak to začnu číst, najednou ke svému úžasu a zahanbení zjistím, že uprostřed té blazeovaně se tvářící „trendy“ společnosti newyorských konzumentů umění brečím. Více
Legal space alien, neboli forma života s parametry pozemšťanky na kuří noze, jejíž pobyt na planetě je s velkou pravděpodobností důsledkem poruchy kosmického počítače, nicméně nepolevuje v úsilí zařadit se mezi respektované bytosti.
stulenka88
stulenka(závin)centrum.cz
| << < Březen 2010 > >> | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||