Kdyby to byl křesťanský nápis, mělo by tam by tam asi být „Život náš věčný Jeho smrtí vykoupen“ nebo tak nějak. Místa na zdi bylo dost. Ale kdoví, jaké měl ten, kdo nápis psal, myšlenky – zda si jen nevybral ze sbírky obvyklých nápisů.

Ale je zajímavé, jak je v diskusi vidět fungování interpretace: každý v sobě máme jisté vysvětlovací vzory a když text prochází v dostatečné asociativní blízkosti našeho vzoru, nejsme příliš schopni ten svůj vnitřní vzor a vnější text odlišit.

Co jste vy,byli jsme i my,co jsme my,budete i vy.

Bohužel už nevím,kde to bylo,tuším Vysočina.Viděla jsem obdobný i na fotografii hřbitovní kaple,možná byl rozšířenější…

Dík za přesný popis nepochopitelných pocitů.

Ale určitě bych neřekla, že mrtvola je spokojená (ani pohled na ni není moc uspokojující – že by jako byla vyrovnaná a tak, ale smíření to přichází, otázka je jestli to je jen vliv toho v čem žiju, tradice a mých představ a přání nebo jestli to tak mají všichni, taky pocit viny – ten bych vyzdvihla – zvláštní…).

Jako děti jsme jednou pod podloubím našli domovnici Jebáčkovou. Ležela tam mrtvá na chodníku a vypadalo to, že se usmívá a že jen tak leží. Byla už stará. Stáli jsme kolem ní a debatovali jestli už umřela nebo ne, ptali jsme se jí co potřebuje. Dívala se na nás, víčka přivřený a byla ráda, že má kolem sebe kupu nějakých dětí. Jsme si mysleli. Ta vypadala spokojeně, ale kdo ví… 🙂
Pak mám ještě jeden zážitek a právě od té doby se smrti bojím – ale strašně!!… A takový ty řeči, když někdo nikdy neviděl nikoho umřít a řekne, že se smrti nebojí…hm… já se bojím. Kdybych to nezažila, tak řeknu taky, že se nebojím a mám všelijaký představy.

Když si ale např. přečtete nejčtenější a nejkarmovější článek, jak můžete mluvit o tom, čemu Bůh dává přednost (!!!) a o Jeho spravedlnosti? Bůh dal zvířatům = bestiím lidskou podobu a do úst jim vložil Sebe, aby se Jím zaštiťovali při páchání krutostí proti podstatě sebe sama – lidskosti. To je příšerný! A hlavně to člověku nutí otázku, jestli podstatou lidí je skutečně lidskost.

Jestliže Bůh není, nemůžete se na něj ani zlobit, no ne? 🙂

Varianty světa jsou v zásadě jen dvě: loutky a pořádek, nebo svobodné bytosti s nebezpečním všech možných špatností. Bůh zjevně dává přednost té druhé variantě.

Pavlovi: „Možnost věčného života na onom světě“ je pro mě skutečně pofidérní koncepce a povrchní útěcha pro ty, kteří se nemůžou se smrtí smířit, a to i přesto, že věřím na duchovní dimenze přesahující matérii lidskýho mozku. A pokud jde o Jeho spravedlnost, stačí se trochu rozhlídnout okolo a zjistit, že On svý povinnosti ohledně spravedlnosti silně zanedbává.