Reklama
 
Blog | Lenka Rubensteinová

Whisky a kolty

Půjdete-li si koupit alkohol do jednoho z "liquor stores" v newyorském Harlemu, bude s největší pravděpodobností vypadat jako ten nejblíž našemu bydlišti: zboží i personál budou kompletně izolováni od zákazníků stěnami z neprůstřelného skla. To je památka na dobu, kdy tato čtvrť právem slula nevalnou pověstí a nemálo zdejších obyvatel vstupovalo do těchto obchodů nikoli pro litřík něčeho ostřejšího, ale pro obsah kasy. Netřeba dodávat, že tito klienti byli místo nákupní tašky vybaveni pistolí či jiným donucovacím prostředkem. Ovšem prodavači byli na tuto formu nákupu připraveni – můj manžel pamatuje, když ještě při výkonu rizikového povolání nosili v obchodě legálně zbraň.

Dnes už žádnému prodavači v liquor store při práci kolt u pasu nevisí, i když pro lupiče si tato místa nadále zachovávají povážlivou míru přitažlivosti a občasné přestřelky v nich nejsou až tak neobvyklé. Do Harlemu se stěhuje čím dál víc movitějších bělochů, které lákají nižší nájmy než v ostatních částech Manhattanu a místní, již podstatně bezpečnější kolorit, avšak neprůstřelná skla zůstala. Zákazník tak postupuje podél těchto plexiskel, za nimiž jsou ve vzdálenosti necelého metru umístěny police s lahvemi, a na dálku hledá kýžený produkt. Pokud je slabozraký, má opravdu smůlu. Možnost zálibně potěžkat láhev ruce, posoudit jiskřivost moku proti světlu nebo přečíst si detaily etikety nepřichází v úvahu. Jakýkoli fyzický kontakt se zbožím i personálem je vyloučen. Jakmile si kupující vybere, prodavač pohybující se v uličkách mezi plexisklem a policemi donese zboží k pokladně a naúčtuje. U každé kasy jsou rovněž neprůstřelná plexisklová otáčivá zařízení, do kterých zákazník vloží platební kartu nebo peníze a pokladní si je na druhé straně vyzvedne. Po ukončení finanční transakce prodejce vloží do plexiskla nákup, otočí a – voilà – konečně se uskuteční zákazníkův první intimní kontakt s vybraným artiklem.

liquor1.JPG

 

Reklama

Tento systém spolehlivě funguje pro ty, kdo si do obchodu chodí pravidelně pro osvědčenou placatici, kterých je podle namátkou vyslechnutých konverzací většina. Zrovna včera jedna z místních oteplákovaných matron láskyplně tiskla ke svému gigantickému poprsí právě zakoupenou plastikovou láhev nějakého laciného šnapsu a rozjařeně vyhlašovala, jak se hned doma zpumprlíkuje. Další zákazník, rovněž v ušmudlaných teplákách a tričku, ale výjimečně substandardních rozměrů, vedl jakýsi hlasitý monolog, jak je pro americkou kulturu typické dát si každý den po příchodu domů panáka. Zřejmě neměl příležitost navštívit jiné končiny a zjistit, že časté a hojné popíjení alkoholických nápojů se stalo globálním fenoménem dávno před globalizací. Pro občasné zákazníky, jako jsme my, kteří by třeba rádi vyzkoušeli jinou značku vína, je ovšem tento nákupní mechanismus doprovázený funěním na orosené plexisklo a usilovným ostřením zraku silně nevýhodný.

 

I když atmosféra v našem harlemském alkoholovém obchodu je takřka domácká, určitě bych si radši tu lahvinku vína k večeři vybrala normálně v samoobsluze spolu s chlebem a salámem. Ale to samozřejmě v USA nejde, protože prodávat alkohol mohou jen obchody se zvláštní licencí. Při nákupu v prostředí připomínajícím scény z gangsterských filmů se běžný smrtelník přece jenom neubrání trochu svíravému pocitu. Nakonec život v některých newyorských čtvrtích ani teď není žádná selanka. Průzkum časopisu Men's Health, zkompilovaný ze statistik FBI, Centers for Disease Control, Bureau of Tobacco, Firearms and Explosives a National Rifle Association, řadí město New York na 45. místo ze sta severoamerických velkoměst podle toho, nakolik tam člověk může přijít k úrazu střelnou zbraní. Asi moc nepřekvapí, že 85% fatálních obětí střelby jsou v USA muži. Podobně svrbí prst na kohoutku mnohem víc muže než ženy, což trochu morbidně platí i pro sebevraždy – víc než polovina amerických sebevrahů mužského pohlaví skoná zastřelením. A ještě jedno číslo: 57% střelných zbraní, kterými byly spáchány trestné činy, pochází z nelegálních zdrojů. Bohužel podle údajů neziskové organizace proti násilí páchanému střelnými zbraněmi (Coalition to Stop Gun Violence) existující zákony v USA činí likvidaci těchto obchodů bez licence velmi obtížnou.

 

Přestože si New York a zejména Harlem ve snížení kriminality a zvýšení bezpečnosti dost polepšily, vůbec mě nepotěšilo rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z konce června, že Američané se nadále mohou v plné míře těšit ze svého ústavního práva držet doma střelné zbraně za účelem sebeobrany. Ani mě moc neuklidňuje, že titíž soudci uznali za ústavní zakázat nosit zbraně pachatelům trestných činů a duševně nemocným. V praxi totiž právě tyto skupiny zbraně často použijí bez velkých výčitek svědomí. A taky mě těžko může uklidnit, že soudci podporují zákaz střelných zbraní v "citlivých místech, jako jsou školy a vládní budovy". Nějak jsem si nevšimla, že by pachatelé masakrů na amerických školách tyto zákony brali na vědomí. Můžu jenom doufat, že při nákupu v našem liquor store se neocitnu na špatném místě ve špatný čas.