Milá paní Rubenstein, jediní dva blogeři, jejichž v podstatě jakýkoli blog má jediný, stále se opakující, refrén Za všechno může ta zpropadená zlá hloupá omezená Amerika, jste vy – a DV.

Trošku mi to připomíná hudbu Phila Glasse – nebo kolovrátek…

Lojre, omlouvám se, není to nic dehonestujícího. Vím, že to pro vás bude znít odpudivě a nebudete mi věřit – ale já vám fakt rozumím.

Řekněme to třeba tak, že – evolučně vybalancováno – ve většině mužů funguje program rozhodování typu „gordický uzel“, dichotomie „náš/cizí“ atd. Já se do vás nenavážím. Bez lidí s tímhle vaším „naladěním“ se společnost neobejde. Vojevůdce, který by jednoznačně nevěřil, že jeho vojáci zvítězí, by se nejspíš nestal vojevůdcem – a to je přece evoluční program par excellence.

Tak se nerozčilujte. Nebo se aspoň nerozčilujte nad tím, že se nad tím vaším rozčilováním usmívám. Pardon. Asi obsahuji mužské i ženské myšlení najednou, tak mám takovéto pro vás těžko přijatelné reakce. Snad mne omlouvá, že i na vojně jsem dostal kázeňský trest za to, že jsem se při inspekci shora „nepatřičně“ smál – takže to je se mnou vážné. Když začnete vy a MM o hnědých věcech, já se prostě nakonec intuitivně začnu smát – nevadí?

líbí se mi, jak jste téma pojala.

na předvolební americe mě nejvíc fascinují manželky – myslíte, že jsou sjeté, nebo na baterky? a hned na druhém místě lidský faktor – nenarozené vnouče potenciální rep vice-pres bude asi veselý tvoreček… mějte se!

Pro Váš život takový manipulativní komentář, po odeznění případné prvoplánové emocionální imunitní reakce, neznamená celkem nic. Ovšem autoři takového škatulkování prozrazují svůj způsob řešení problémů. A znamená to třeba (když jsem mírný), že se o spoustu barev a možností v životě zbytečně ochuzují. Řeknou, že o ně nestojí. Že ty mnohosměrné možnosti vedou do pekel. Že chtějí mít jasno.

Jenže „mít jasno“ takhle jednoduše prostě principiálně nejde. Znamená to sedět na papírové podlaze a myslet si, že to je beton. Ačkoliv máme v mysli pořád připraven nůž, takže zjištění, jak to s tou pevností podlahy je doopravdy, se lze nadít i při prosté neopatrnosti.

Proto je podle mne rozumnou reakcí (druhou, po té obranné) na řešení gordických uzlů mečem tak trochu soucit s Alexandry 🙂

Ale to samozřejmě mluvím sám za sebe, nemanipuluji, jen zjišťuji míru shody 🙂

Ostatně jsem si jistý, že by to nepomohlo. Ono to kyselo prstě bude furt moc kyselý, bramborák moc bramborový a polívka moc polívková.

—-
„Je tady ještě nějaký jiný bloger, pro kterýho ostatní pořád vymýšlejí, co/jak by měl psát a kde by měl žít?“

Jo, všichni ostatní, co maj zaplý komentáře. Ti rozumější si je začali vypínat.

Je tady ještě nějaký jiný bloger, pro kterýho ostatní pořád vymýšlejí, co/jak by měl psát a kde by měl žít?