Milá paní Rubenstein, jediní dva blogeři, jejichž v podstatě jakýkoli blog má jediný, stále se opakující, refrén Za všechno může ta zpropadená zlá hloupá omezená Amerika, jste vy – a DV.
Trošku mi to připomíná hudbu Phila Glasse – nebo kolovrátek…
]]>Lojre, omlouvám se, není to nic dehonestujícího. Vím, že to pro vás bude znít odpudivě a nebudete mi věřit – ale já vám fakt rozumím.
Řekněme to třeba tak, že – evolučně vybalancováno – ve většině mužů funguje program rozhodování typu „gordický uzel“, dichotomie „náš/cizí“ atd. Já se do vás nenavážím. Bez lidí s tímhle vaším „naladěním“ se společnost neobejde. Vojevůdce, který by jednoznačně nevěřil, že jeho vojáci zvítězí, by se nejspíš nestal vojevůdcem – a to je přece evoluční program par excellence.
Tak se nerozčilujte. Nebo se aspoň nerozčilujte nad tím, že se nad tím vaším rozčilováním usmívám. Pardon. Asi obsahuji mužské i ženské myšlení najednou, tak mám takovéto pro vás těžko přijatelné reakce. Snad mne omlouvá, že i na vojně jsem dostal kázeňský trest za to, že jsem se při inspekci shora „nepatřičně“ smál – takže to je se mnou vážné. Když začnete vy a MM o hnědých věcech, já se prostě nakonec intuitivně začnu smát – nevadí?
]]>líbí se mi, jak jste téma pojala.
na předvolební americe mě nejvíc fascinují manželky – myslíte, že jsou sjeté, nebo na baterky? a hned na druhém místě lidský faktor – nenarozené vnouče potenciální rep vice-pres bude asi veselý tvoreček… mějte se!
]]>Pro Váš život takový manipulativní komentář, po odeznění případné prvoplánové emocionální imunitní reakce, neznamená celkem nic. Ovšem autoři takového škatulkování prozrazují svůj způsob řešení problémů. A znamená to třeba (když jsem mírný), že se o spoustu barev a možností v životě zbytečně ochuzují. Řeknou, že o ně nestojí. Že ty mnohosměrné možnosti vedou do pekel. Že chtějí mít jasno.
Jenže „mít jasno“ takhle jednoduše prostě principiálně nejde. Znamená to sedět na papírové podlaze a myslet si, že to je beton. Ačkoliv máme v mysli pořád připraven nůž, takže zjištění, jak to s tou pevností podlahy je doopravdy, se lze nadít i při prosté neopatrnosti.
Proto je podle mne rozumnou reakcí (druhou, po té obranné) na řešení gordických uzlů mečem tak trochu soucit s Alexandry 🙂
Ale to samozřejmě mluvím sám za sebe, nemanipuluji, jen zjišťuji míru shody 🙂
]]>Ostatně jsem si jistý, že by to nepomohlo. Ono to kyselo prstě bude furt moc kyselý, bramborák moc bramborový a polívka moc polívková.
—-
„Je tady ještě nějaký jiný bloger, pro kterýho ostatní pořád vymýšlejí, co/jak by měl psát a kde by měl žít?“
Jo, všichni ostatní, co maj zaplý komentáře. Ti rozumější si je začali vypínat.
]]>Je tady ještě nějaký jiný bloger, pro kterýho ostatní pořád vymýšlejí, co/jak by měl psát a kde by měl žít?
]]>