Komentáře: Paní Ira Rubenstein

Od: Anonym

Anonym — Tue, 26 Jan 2021 08:29:36 +0000

Od: Martina Dlouhá

Martina Dlouhá — Sat, 14 Jul 2012 10:36:24 +0000

Souhlasím
Naprosto s vámi souhlasím a není co více dodat. Zrcadlo je výstižné….

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 26 Jul 2010 22:18:06 +0000

zajímavé
To jsem nevěděla, že takhle ohavně se v Americe může zacházet s ženským jménem. Sama jsem to v Kalifornii nezařila. Je to zajímavá informace. Měla jsem za to, že v současnosti se něco podobného děje v civilizovaných zemích (už) jen Maďarkám.

Od: Lenka Ru

Lenka Ru — Tue, 20 Jul 2010 22:16:38 +0000

to Martin
musím konstatovat, že váš názor je absolutní zhovadilost. Pokud se zabývám „směšnostmi“, neznamená to, že jsem v životě nic nedokázala. To mi ovšem nebrání v tom nepřehlížet tzv. nedokonalosti světa a snažit se je zdokonalit. Nehledě na to, že celý článek je úmyslná nadsázka. Ale tuším, že tato koncepce je nad vaše chápání.

Od: Martin

Martin — Tue, 20 Jul 2010 20:47:53 +0000

Tento článek
je dobrou ukázkou toho, jak se lze v životě upínat na směšnosti ve jménu plytkých pseudoideálů, které nám umožní svůj vlastní život promrhat a nenaplnit, v samém umanutém hledání problémů mimo nás samých. Znám ve svém okolí mnoho žen, které ač si vědomy nedokonalosti světa, dokázaly, o toto se nestarajíce, více než většina mužů, anebo přinejmenším určitě tolik jako ti nejpozoruhudnější z nich. Nechávat si čímsi „pít krev“ nesvědčí ani osobnímu rozvojji, ani zdraví – zato je to báječné alibi. Jaký jsem to politováníhodný chudáček okolností vždy ráno před zrcadlem ! Jak mi báječně vyhovuje se stavět do pozice oběti ! Jak je to báječné mít pěkně vypulírovaný důvod se cítit nesvobodný a tutíž zbavený odpovědnosti za svůj osud !

Od: Lenka Ru

Lenka Ru — Mon, 19 Jul 2010 23:32:59 +0000

Kateřině D.
tp jste mě trochu utěšila, nicméně kořeny nekořeny mi ten zvyk pije krev

Od: Kateřina D.

Kateřina D. — Mon, 19 Jul 2010 21:37:57 +0000

Jenom chci paní Lenku uklidnit,
že tohle zdrcnutí dělají např. ve Francii taky – M. et Mme Jean Monnier, to když jsem viděla u Galů na návštěvě na obálce, byla jsem přesvědčená, že tam mají prostě chybu, dneska mi to přijde komický. Takže nejde jen o americký folklór, chtěla bych věřit nějakému pragmatickému důvodu, jako úspora místa, ale asi to má hlubší kulturní kořeny…

Od: Martin

Martin — Mon, 19 Jul 2010 20:57:24 +0000

Radku, Vy víte prd o zdvořilosti,
což je řádově daleko víc na pováženou, nemluvě o oprdané češtině, k níž je nutno se ve Vašem případě uchylovat. Vámi citovaný článek považuji za puntičkářskou směšnost – srovnávat paní Horákovou (paní pana Horáka) s Křemencovou ulicí (ulicí jejíž podloží je pravděpodoně složeno z křemence) je prostě nedůvtipné, ne-li blbé, ať už si o tom myslí pan Vaculík cokoli. Kaše krupicová a paní Horáková nejsou ani zdaleka tvaroslovně totéž. Paní Horáková složená z Horáků ?

Od: oldo

oldo — Mon, 19 Jul 2010 17:21:05 +0000

aj v usa
majú kolonky meno, priezvisko. A ešte milióny ďaľších koloniek.
Sice tu vo Švájci vyplním kolonky správne, ale aj tak ma 98% osloví
Herr Oldrich.

Od: Ondřej Bouda

Ondřej Bouda — Mon, 19 Jul 2010 14:07:08 +0000

Napadá mě,
jestli za to nemůže národnostní pestrost v USA – málokdo dokáže např. u vietnamského jména určit, co je křestní a co příjmení (mám pocit, že oni takové ketgorie vlastně ani nemají, ale nechce se mi to teď dohledávat – koneckonců, i kdyby je Vietnamci měli, jiní je mít nemusí).
Tak to zkrátka přestali řešit a píšou Mr. a Mrs. „to co se nám tu podepsalo“ 🙂
Tím nepopírám ohavnost daného zvyku – jen že, chápáno jako pragmatická nutnost, to může být i akceptovatelné.