Reklama
 
Blog | Lenka Rubensteinová

Domácí lékárnička z kohoutku

„Tyhle prášky brát nebudu, je mi po nich blbě,“ říkám manželovi. „Můžu je vrátit do lékárny?“ Otázka je víceméně řečnická, protože očekávám stoprocentně kladnou odpověď.

„Cože? Do jaký lékárny?“

„No, vrátit prášky do lékárny,“ opakuju trpělivě. „Nebudu to svinstvo brát. Je mi po tom nanic.“ Ukazuju tři lahvičky opiátů a jednu s antibiotiky, které jsem vyfasovala v rychlém sledu od internisty, praktického lékaře a zubaře.

Muž na mě kouká, jako bych spadla z višně. Po chvíli si to srovná v hlavě. „Tady se léky nikam nevracejí.“

Reklama

„Děláš si srandu.“ Teď zas mám pocit já, že jsem spadla z višně a silně se uhodila do hlavy. „A co teda s nima mám dělat?“ ptám se lehce ironicky, protože pořád čekám, že to je blbý vtip a muž svůj předchozí výrok odvolá.

„No, vyhoď je do koše. Nebo spláchni do záchodu.“

„Aha.“ Možná bych si jeden ten prášek přece jen měla vzít a trochu se oblbnout, abych se uklidnila.

Trvalo mi dost dlouho, než jsem duševně zpracovala, že v New Yorku se vůbec nevede vracet nevyužívaná nebo prošlá léčiva, protože pro lékárny z toho nekouká žádný byznys, a že nikoho nezajímá, kde ty pilulky skončí a jaký mají vliv na životní prostředí a živé organizmy. Jejich vlastník si tedy musí poradit sám, jak s nimi naloží. A musí si poradit dost často, protože doktoři tu předepisují léky jak šílení. Po jedné návštěvě pohotovosti se skřípnutým nervem v zádech a několika zubních ošetřeních jsem mohla klidně začít obchod s narkotiky. Přestože jsem se předtím až do středního věku lehce obešla bez silně návykových léků proti bolesti, anglicky zvaných opioids nebo narcotic pain relievers, česky (myslím) opiáty, v Americe jsem se v nich najednou rochnila jako hroši v bahně, aniž bych trpěla nějakou vážnou nebo nevyléčitelnou chorobou.

Pikantní na tom je, že jsem je nechtěla. Hned po první zkušenosti z pohotovosti, kdy mi lékař po dvouhodinovém čekání velkoryse věnoval tři minuty času a předpis na silný opiát, jsem zjistila, že lézt se závratěmi po čtyřech do koupelny mě moc nebaví, nemluvě o třídenním absťáku, kdy jsem měla chuť vyskočit z vlastní kůže a běžet se před sebou schovat do lesa. Poté už jsem předem žádala doktory, aby mi opiáty nepředepisovali. Přesto mi zubař automaticky napsal Vicodin, což je silný – a v USA velmi populární – opiát, a praktický lékař totéž a jiný zubař opět totéž, zřejmě pod dojmem, že nemůžu myslet vážně, že bych tak žádané výdobytky farmaceutického průmyslu odmítala. Zpočátku jsem si disciplinovaně došla vyzvednout lék v lékárně, zaplatila nikoliv zanedbatelnou sumu – a odložila v koupelně na poličku pro krizovou alternativu typu smrtelných křečí. Až po čase mi došlo, že místo pro mě nepoužitelných léků je výhodnější se zbavit rovnou receptu.

Nezřídka čtu kritické články v americkém tisku, že pacienti opiáty ve velké míře zneužívají. Při chování doktorů, s jakým jsem se setkala, to opravdu není velké překvapení. Tuším, že lékaři jsou ve vleku farmaceutických firem, které na obchodu s doktory i pacienty hezky vydělávají. To se děje všude, nejen v USA. Pokud pacienti netrpí nesnesitelnými či chronickými bolestmi, které většinou farmaka typu opiátů vyžadují, mají volbu prostě takový lék nebrat a koupit si v lékárně běžné analgetikum, což v USA vyjde levněji než opiát na předpis.

Ale co s léky, které zůstanou nevyužívané? Tady obyvatelé Spojených států nemají moc na vybranou, protože na sběru léčiv nikdo nemá zájem. A tak mě vlastně vůbec nepřekvapilo, když nedávno agentura Associated Press (AP) zveřejnila, že v pitné vodě čtyřiadvaceti velkých amerických měst se našlo značné množství různých léčiv. Průzkum trvající pět měsíců a pokrývající všech 50 států USA odhalil v pitné vodě přítomnost téměř šedesáti druhů farmak používaných k léčbě bolesti, křečí, astmatu, srdečních chorob, infekčních onemocnění, epilepsie, depresí a jiných duševních poruch, ke snížení cholesterolu a jako antikoncepce a jiná hormonální léčba. K tomu se přidávají veterinární léky a steroidy podávané dobytku.

AP vytvořila vlastní tým odborníků, doslova vyšetřovatelů, který prostudoval stovky vědeckých zpráv, analyzoval federální databáze zdrojů pitné vody, navštívil desítky čistíren vod a hovořil s téměř dvěstě padesáti úředníky, akademiky a výzkumnými pracovníky.

Asi nepřekvapí, že všechny zkoumané úpravny odpadních vod shodně tvrdí, že pitná voda je bezpečná.  Přestože vědci už mají vážné obavy z dlouhodobého působení těchto látek na lidský organizmus, federální vláda USA nevyžaduje testy pitné vody na obsah farmak, ani nestanovila jejich bezpečné limity. A tak rozbor neprovádí ani newyorská úpravna vody, která zásobuje devět milionů obyvatel. Odpovědní úředníci v New Yorku opakovaně odmítli žádost agentury o rozhovor. Místo toho vydali prohlášení, že „pitná voda města New York splňuje všechny federální i státní předpisy…“ Ovšem tyto předpisy neobsahují kontrolu zbytků léčiv v pitné vodě.

V některých městech úřední místa tvrdila, že v pitné vodě žádná léčiva nejsou, zatímco nezávislé rozbory tyto látky odhalily. Některé městské úřady dokonce tvrdily, že nemohou poskytnout výsledky testů pitné vody kvůli bezpečnostním otázkám po 11. září! Přitom výskyt farmak se neomezuje pouze na povrchové vodní zdroje, ale byl zjištěn i v podzemních nádržích.

Ještě méně překvapí, že farmaceutický průmysl nevidí v kontaminaci pitné vody léčivy žádné riziko pro lidské zdraví či pro životní prostředí. Každý jistě již slyšel o spontánní přeměně pohlaví u některých živočišných druhů, zejména vodních, protože ty jsou této kontaminaci trvale vystaveny. Když mohou takto mutovat zvířata, kdy dojde na lidi? Přestože koncentrace jsou zatím poměrně nízké, v neprospěch lidských spotřebitelů vody hovoří fakt, že ji konzumují ve velkém množství. Vědci potvrzují, že i malé dávky požívané desítky let způsobí víc škody než jednorázové požití silně kontaminované vody. A právě pro lidský organizmus představují tyto látky největší nebezpečí, protože byly vyvinuty specificky pro působení na lidský organizmus už v nízkých koncentracích.

Běžné čištění vody zbytková farmaka neodstraní, a i když existuje technologie, která by vodu kontaminovanou léky spolehlivě vyčistila, pro masové používání je příliš drahá. Situaci ještě zhoršuje fakt, že chlorování pitné vody činí některá léčiva toxičtější. Navíc průzkum odhalil výskyt farmak i v pitné vodě prodávané v lahvích. Zřejmě to bude platit i pro jiné nealkoholické nápoje, které obsahují vodu, což jsou všechny. Výsledkem je, že po sklenici vody nyní sahám s mnohem menším přesvědčením, že mi prospívá, protože běžné domácí vodní filtry s léčivy také nic nezmohou.

Část těchto léčiv se do pitné vody dostane z lidských těl, jež je neumí plně absorbovat – konkrétně se vyloučí močí do odpadního systému a odtud se po úpravě vrací do vodovodních kohoutků. Tento problém jistě není výsadou USA a jeho hrozba bude nepochybně narůstat po celém světě. Ovšem v USA je mnohem hrozivější právě proto, že Američané nespotřebované léky běžně vyhazují nebo splachují ve stále rostoucím množství, což studie rovněž zmiňuje. Jen za posledních pět let v USA vzrostla spotřeba léků na předpis o 12% a celkově se utratilo rekordních 3,7 miliard dolarů. Navíc Američané vydali 3,3 miliard za volně prodejné léky, kterých jsou v tzv. drugstorech nacpané police a zákazník si jich může nabrat plné hrsti, aniž by přišel do styku s lékárníkem jako v ČR. S léky je to tady jako s jinými komoditami; nakupuje se ve velkém a vyhazuje se ve velkém a koupit úsporné balení na krátkodobé použití je nemožné.

V Čechách by mě ani nenapadlo vyhodit léky do odpadu nebo je spláchnout, protože je mohu odnést do kterékoli lékárny a dokonce jsem k tomu vybízena. I moje pražská praktická lékařka mi sama navrhla, že nedobraný lék mohu přinést jí, protože ho využije pro potřebné pacienty. Je pravda, že vracení léčiv nikdo nekontroluje a někteří spotřebitelé se takovou pochůzkou pravděpodobně neobtěžují. Ale skutečnost, že mi někdo říká, abych to udělala, mě silně utěšuje. Přiznávám, že netuším, co lékárny s vrácenými léky dělají. Ale zdráhám se uvěřit, že je magistra během obědové pauzy splachuje do záchodu.

Já vysypat silná antibiotika nebo opiáty do koše prostě nedokážu, protože na vlastní kůži vím, jak s člověkem dokážou zacloumat. Nakonec moje přebytky zlikvidoval manžel. Zbaběle jsem se na nic neptala.

AP probe finds drugs in drinking water

Ill. water tests ordered after AP series

No drug standards for bottled water

Philly finds 56 drugs in its water

Water cleaning presents challenges

No standards to test for drugs in water

AP water probe prompts Senate hearings

Drugs in water hurt fish and wildlife