Reklama
 
Blog | Lenka Rubensteinová

Poslechnout prezidenta, nebo být (probůh!) čestný?

Dávat Spojené státy za příklad mi není moc podobné, ale připomenutí jednoho historického momentu notoricky známé aféry by nám mohlo vlít do žil trochu kuráže a inspirace.

Asi pod vlivem převratného dění na tuzemské scéně (neb úplněk nebyl a maso jsme nejedli, ač byla sobota) mi u večeře manžel začal vykládat o Sobotním nočním masakru – Saturday Night Massacre – jak se říká klíčovým událostem v průběhu skandálu Watergate, které víceméně podsekly haluz stromu, na níž seděl prezident Nixon.

Podstatu Watergate každý zná, alespoň z filmu, ale důležité je, že sekeru do Nixonovy větve tehdy zaťal jeho podřízený, který na české poměry až neuvěřitelně dal přednost morálním zásadám, místo aby slepě či s vidinou propěchu vykonal prezidentův příkaz a umyl si nad vším ruce.

Nixon totiž v říjnu 1973 přikázal tehdejšímu generálnímu prokurátorovi Elliotu Richardsonovi, který byl ve funkci teprve pět měsíců (po rezignaci svého předchůdce, jemuž se šťourat do Nixonových machinací nechtělo), aby propustil zvláštního žalobce Archibalda Coxe, zabývajícího se vyšetřováním aféry Watergate. Cox, jmenovaný právě Richardsonem, měl totiž tu drzost požadovat po Nixonovi vydání nahrávek z Bílého domu, jež ho nakonec usvědčily z osnování krádeže dokumentů v ústředí Demokratické strany.

Reklama

Jenže Richardson předtím osobně slíbil Kongresu, že nebude bránit Coxovu vyšetřování ani do něj zasahovat. Zároveň dost dobře nemohl neuposlechnout Nixonův rozkaz, a tak se rozhodl odstoupit. Nixonovi v rezignačním dopisu kromě jiného napsal, že propuštění Coxe by bylo v konfliktu s nezávislostí funkce zvláštního žalobce, kterou zaručil.

Nixon se tudíž obrátil na Richardsonova zástupce a nástupce Williama Ruckelshause, aby příkaz propustit Coxe vykonal on. Ale ouha, Ruckelshaus složil tentýž slib Kongresu a raději také rezignoval (i když některé zdroje tvrdí, že Nixon ho vyhodil). Třetí muž v pořadí, Robert Bork, se údajně rovněž chystal složit funkci, ale Richardson ho od toho odradil, neboť se obával, že by tím už dosti zadrhl plynulý chod ministerstva spravedlnosti v době krize.

Bork tedy nakonec Nixonův příkaz splnil, byť v rozporu se zákonem, jak se později ukázalo, a dal Coxovi padáka, načež Nixon zrušil celý úřad zvláštního žalobce. Jak je všeobecně známo, moc mu to nepomohlo. Od sobotního masakru to sice trvalo skoro celý další rok, ale 8. srpna 1974 se musel svého komfortního gratis podnájmu v Bílém domě vzdát, jinak by byl souzen. A přestože jsem ten den měla narozeniny, žádný dárek mi neposlal.

Zbytek je historie. Nixon se stal druhým americkým prezidentem, který byl Kongresem obžalován (po něm ještě následoval Clinton).

Nějakých deset let po Nixonově rezignaci si Elliota Richardsona, po Watergate považovaného za hrdinu, pozvali na přednášku na vládní úřad v Albany, hlavním městě a sídle vlády státu New York. Manžel v té době pracoval ve státní administrativě a na přednášku se též dostavil.

Předtím si hlouček účastníků včetně manžela s hostem povídal a jeden z nich se Richardsona zeptal, jak těžké pro něj bylo učinit rozhodnutí, když obdržel Nixonův příkaz zbavit se Coxe.

Richardson odpověděl v tomto duchu: „Žádné rozhodnutí jsem činit nemusel. Jestli se mě někdo na tohle musí ptát, neví nic o morálce.“

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama